Jsou laboratorně pěstované diamanty etičtější?
O udržitelnosti laboratorního pěstování a o tom, zda je skutečně šetrné k životnímu prostředí a etické, se vedou rozsáhlé diskuse.
Ačkoli to mnozí považují za fakt, skutečnost je taková, že laboratorní pěstování vyžaduje značné množství energie. A přestože může být obtížné změřit uhlíkovou stopu jednoho diamantu, odborníci zjistili, že většina výroby laboratorně pěstovaných diamantů spotřebovává vysoké množství neobnovitelné energie.
Výzkum provedený Radou pro přírodní diamanty odhalil, že laboratorně pěstované diamanty produkují v průměru 3x více emisí skleníkových plynů než diamanty těžené (511 kg na karát oproti 160 kg u přírodních diamantů). Je však důležité si uvědomit, že tato zpráva byla vypracována na objednávku velkých těžebních společností - těžba přírodních diamantů má také jasný dopad na životní prostředí.
Při měření uhlíkové stopy jednoho karátu diamantu, ať už vytěženého nebo vypěstovaného v laboratoři, vstupuje do hry celá řada faktorů: typ použitých strojů, zdroje energie, metody těžby i země, ve které se diamant vyrábí.
Tyto proměnné způsobují velkou nejistotu a rozporuplné informace. Takový výzkum může vést ke zmatkům a nepřesnostem, a proto je důležité, aby se výrobci přírodních i laboratorně pěstovaných diamantů snažili o udržitelnější postupy.
Přestože se udržitelnost týká životního prostředí, jejím cílem je také chránit lidi a jejich živobytí. Jednou z hlavních výtek vůči výrobě v laboratořích je, že nedokáže udržet zaměstnanost a hospodářský růst v zemích, kde se diamanty vyrábějí. Země, jako je Botswana, z těžby diamantů široce profitují. Od otevření prvního dolu v roce 1967 se Botswana stala jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik na světě a úspěšně zlepšila životní úroveň díky vzdělávání, zdravotnictví a nové infrastruktuře.
Na druhou stranu lze laboratorně vypěstované diamanty snáze dohledat a na rozdíl od přírodních drahokamů nabízejí větší transparentnost, pokud jde o lidská práva a podmínky pracovníků.